Dvě ženy, dva hlasy a nové CD - Two Voices Two |
|---|
Two Voices vydávají již své druhé CD s jednoduchým, výstižným názvem TWO, které na pomyslném žebříčku z vítězného stupně rozhodně neklesá. Různorodé pocity se rodí, když se řekne Semafor. Pamětníci zavzpomínají na zlatou éru Suchého a Šlitra, později na Jonáše a Melicharovou a ti mladší na Jitku Molavcovou a Malý televizní kabaret. Když se ale řekne Semafor a Two Voices, objevuje se na všech tvářích stejný úsměv. Vzácné spojení generací se povedlo operní zpěvačce Editě Adlerové a šansoniérce Janě Rychterové. Jak patrno, není to jediné zajímavé pojítko. Provázání rozličných žánrů i humorné otextování klasické hudby je projekt na naše české poměry nový, ojedinělý a o to více lákavý.
Vzpomenu-li na nedávnou drobnou recenzi (Sam Mendes - Všude dobře, proč být doma), psala jsem o tom, jak příjemné je občas život dohnat až do krajnosti, protože dnešní věčně nespokojený člověk touží stále po něčem nepoznaném. A právě takovou "krajností" by se dala nazvat díla tohoto vokálního dua. Nikdo z nás si totiž běžně nezpívá na tóny Beethovenovy Osudové o betonu, na Mozartův Turecký pochod o fotbalu, stejně tak jako nesníme o jídle při poslechu Na krásném modrém Dunaji od Johanna Strausse. Člověk už by skoro začal lamentovat nad tím, jak někdo může "zprznit" takovou klasiku. Jenže když si poslechnete již nastíněné skladby Betonu káď, Fotbalová, O jídle a další od Two Voices, stále slyšíte tu původní klasiku, na kterou jste zvyklí. Ani náhodou vás nenapadne tuto hudbu srovnávat s ubohostí předělávek, co slyšíte při vyzvánění telefonů v dopravních prostředcích. K příležitosti křtu nového CD, jehož patronství se ujala Eva Holubová, uspořádalo toto pěvecké duo koncert právě v divadle Semafor. V průběhu večera zazněly všechny písně z orandžového alba a několik dalších, což uspokojilo plný sál lačných diváků. Obě ženy měly krásné šaty, Vladimír Iljič Pecháček krásné housle (houslový doprovod). Atmosféra vládla komorní, přesto díky originálním textům zábavná. Co vytknout takovému večeru? Snad jen velké horko a nepohodlné sedačky. Zjištění, že opomínané hudební žánry nepřibližuje mladým už jen houslový virtuos s šátkem na hlavě, ale i dvě podnikavé ženy, navíc obdařené příjemným smyslem pro humor, je pro českou hudební scénu nebezpečně dobrá zpráva. Do budoucna se nejspíš můžeme těšit i na lidové písně a také něco z děl Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Radka Bauerová 14.10.2009 Nejnovější aktuality:
|